Dolomity (Itálie)

V září 2018 jsme vyrazili do východní části italských Alp – do Dolomit. Pohoří zapsané v seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO není jednolitý masiv, ale skládá se z mnoha menších a často velmi rozličných horských skupin. Takže zatímco jeden den chodíte po měsíční krajině na třítisícovce Piz Boé, druhý den se ocitnete v zelené krajině jak z Nového Zélandu či na „fjordech“ jako v Norsku. Výhodou Dolomit je, že si každý může zvolit turistické cesty podle své kondice – od vycházky kolem jezera až po jištěné cesty po ferratách. My, protože jsme cestovali se třemi psy, jsme si vybrali výstupy, které je možné zvládnout i s nimi.

Cinque Torri

První den jsme bohužel nechytili zrovna nejlepší počasí, ale i tak jsme vyrazili podívat se na tento skalní útvar. Parkovat můžete na parkovišti pod lanovkou a vyjet nahoru (lanovka je sedačková), nebo jako my vyjít po červené lesem pěšky. Naše trasa vedla přibližně jako je na mapě – https://mapy.cz/s/32icE, sklaní útvary můžete obejít i jinudy, vede tam spousta cestiček. Trasa zpátky vede na konci kolem řeky a kolem jezera Lago Bain de Dones.

 

Tre Cime

Druhý den byla předpověď počasí lepší, takže jsme se vydali za symbolem Dolomit – k třem štítům Lavaredským. K nim se můžete vydat dlouhým stoupáním už od jezera Misurina, nebo jako my a spousta dalších lidí vyjet až nahoru na parkoviště (pro osobní auto stál vjezd 30 euro, pro kola 20 euro) a ušetřit si síly na další dny.

Tre Cime jsou jedním z nejvyhledávanějších cílů turistů v Dolomitech, a není divu. Doporučuju si pro návštěvu vyhradit slunečný den, protože výhledy jsou prostě neuvěřitelně nádherné. I přes množství lidí a vysoké parkovné zavítat k tomuto klenotu Dolomit opravdu doporučuji.

Naše trasa vedla viz mapka – https://mapy.cz/s/32iGO – můžete však zvolit i kratší okruh či zkusit neznačené cestičky (pozor na ferraty ovšem).

 

Lago del Sorapis

Lago del Sorapis patří k dalším atrakcím, které vám google nabídne při vyhledávání míst, kam v Dolomitech určitě jít. Zaparkovat můžete zdarma v Passo Tre Croci, doporučuji však vyrazit ve všední den brzy ráno, protože jezero chce vidět opravdu hodně lidí.

Cesta nahoru vede nejdříve lesem, pak po několika horších úsecích (železné schody, úzké cestičky na okrajích srázu – jištěné lany), které jsou sice celkem v pohodě, ale ne pokud se máte vyhýbat každé dva metry protijdoucím, kteří se od mléčně modrého jezera už vrací.

Cestu zpátky jsme proto zvolili jinudy – kolem vodopádu dlouhým klesáním, kde však bylo výrazně méně lidí. 

Mapa je zde: https://mapy.cz/s/32j6G. Přestože se to na první pohled nezdálo, cesta byla celkem náročná, takže jsme toho měli my i psi dost.

 

Piz Boé

Počasí slibovalo poslední pěkný den, takže jsme psy nechali odpočívat na ubytování, a vyrazili sami na „nejlehčí dolomitskou třítisicovku“ Piz Boé (3152 m n. m.). Zadarmo jsme zaparkovali pod lanovkou, vystáli frontu na lístky a vydali se kabinkou nahoru, abychom si ušetřili dlouhé stoupání. Už ze samotného Sasso Pordoi jsou krásné výhledy, řada lidí s sebou měla i pejsky (někteří s nimi šli i přímo na vrchol).

Na vrchol Piz Boé vede více cest, my jsme se vydali tou jednodušší, která byla místy jištěna lany. Přibližně jsme šli asi takto – https://mapy.cz/s/32jhP. Nahoře jsme si dali v chatě guláš a stejnou cestou se vrátili zpět.

 

Lago di Braies (Pragser Wildsee)

Po náročných výstupech je třeba nechat svaly odpočinout, takže jsme autem dojeli k dalšímu populárnímu jezeru Dolomit – Lago di Braies – jednomu z nejvíc focených míst italských Alp. Je velmi snadno dostupné, zaparkujete v podstatě skoro až u něj, proto je zde taky spousta turistů. Parkoviště stálo 6 eur. Následně můžete jezero obejít kolem dokola, nebo se vydat i na některé z místních hor, což jsme však vynechali. Na jezeře si též můžete zapůjčit loďku.

Levá strana jezera (z pohledu od parkoviště) je náročnější – jsou zde schody, takže pro kočárky apod. nedoporučuji.

Passo Giau

Náš poslední výlet byl výšlap od Passo Giau. Najdete tu opět úplně jinou krajinu. Za mě to bylo spolu s Tre Cime nejkrásnější místo, které jsme navštívili, i přesto, že počasí příliš nepřálo.

Šli jsme přibližně tento okruh, na travnatých plošinách je však více cestiček, které nejsou zanesené v mapě: https://mapy.cz/s/32jt1.

Na loukách se pásly volně krávy, a také pobíhalo a pískalo spoustu svišťů, takže pozor na to, pokud máte psy lovce.

 

Ostatní fotky najdete zde

 

Ubytování:

Původně jsme měli bydlet ve stanech v kempu Olympia v Cortině d´Ampezzo, ale protože těsně před našim příjezdem napadl v Alpách sníh a ne málo, našli jsme na poslední chvíli bydlení ve vesničce Caralte v malém penzionu La Gerla – ve skutečnosti jsou pokoje o dost menší než na fotkách, ale velmi čisté a pěkné (ubytování funguje teprve od letošního léta (2018)). Pokoje jsou v penzionu celkem tři + společná kuchyň + bohužel společný záchod s koupelnou v jedné místnosti (pro všechny tři pokoje), což byla celkem dost velká nevýhoda, zvlášť pokud ve třetím pokoji bydlel kromě nás někdo cizí. Ideální asi je zamluvit s partou celý domek.

K domu patří i zahrada, která je však společná pro více baráčků a z jedné strany není oplocená. Nicméně psi jsou velmi vítáni a cena taky není nejvyšší, takže na to, že jsme ubytování našli opravdu na poslední chvíli a na to, že se třemi psy najít bydlení není zrovna jednoduché, jsme byli celkem spokojení.

Několik tipů na závěr:

  • Nezapomeňte, že 10 kilometrů v horách je úplně jiných 10 kilometrů než po rovině. Vždy koukněte na výškový profil. A nevěřte časům, které vypočítají mapy.cz :-D.
  • Psy je nejlepší vodit na postroji, amortizačním vodítku a sedáku. Budete tak mít volné ruce a nebudete se strachovat, že při pobíhání na volno zahučí neznámo kam (pokud tedy nespadnete spolu).
  • Rozhodně doporučuji mít trekové hůlky, vaše kolena vám při sestupech poděkují. My používáme z Lidlu asi za tři stovky a svou funkci plní skvěle.
  • V Dolomitech sněží i v létě, takže rukavice, čepice, teplé věci a pořádné pláštěnky berte s sebou. Počasí se může měnit každých pět minut.
  • Vždy si pořádně ověřte, jak je trasa, kterou chcete jít, schůdná – se psem na ferratách asi nic moc, pokud nejdete vysloveně lézt s potřebným vybavením a zkušenostmi.
  • Populární (i pěší trasy) najdete nafocené na Google street view, takže si můžete prohlédnout, jaký je terén.
  • Pro psy mějte s sebou pro jistotu botičky, kameny umí být dost ostré. Vody je v Dolomitech celkem dost, ale i tak jsme ji psům (a sobě samozřejmě) raději vždy přibalili.
  • Vaše auto dostane na dolomitských serpentinách pořádně zabrat, dojezdové časy jsou kvůli nim také o dost delší, než jsme zvyklí mimo hory, tak s tím počítejte.

 

 

Share: